Výuka počátečního čtení

Od školního roku 2012/2013 zahajujeme výuku počátečního čtení prvňáčků metodou analyticko - syntetickou a ve druhé třídě metodou genetickou. Jsme si vědomi, že každá metoda bude vyhovovat jinému typu žáků. Jako demokratická škola však chceme dát rodičům možnost rozhodnout se pro vhodnou metodu. Obě metody však mají jeden cíl: dovést děti ke schopnosti čtení s porozuměním, zájmu o knihy a v důsledku k zájmu o celoživotní vzdělávání.
Problematikou čtení se lidé zabývají věky; byly objeveny nejrůznější metody, přičemž některé byly účinné, jiné méně. Jedno však zůstává - čtení jako hlavní nástroj člověka v cestě za vzděláním. Mohlo by se zdát, že v době, kdy nás elektronika obklopuje stále více, ztrácí čtení na významu. Opak je pravdou - je stále důležitější. Moderní člověk musí umět číst rychle a dobře, což znamená především plně rozumět čtenému textu.

Genetická metoda

Základ metody položil Josef Kožíšek v roce 1913 v čítance Poupata. Děti se touto metodou  učily číst do roku 1951. V roce 1995 se jí začala zabývat PhDr. Jarmila Vágnerová, Csc., která vydala soubor učebnic a pracovních sešitů.
Děti hned od počátku tvoří věty pomocí obrázků a symbolů, vychází se i z toho, že děti znají některá velká  písmena už z mateřské školky. První písmena se vyvozují na jménech dětí ve třídě.
Čtení je založeno na sluchové syntéze a analýze slov, dítě hned čte celé slovo. Čtené slovo hláskuje (p-e-s) a pak přečte celé slovo najednou (pes). Začíná se jednoduchými slovy, postupně se slova stávají složitější. K výuce se používají hry na rozvoj sluchu, písmenka, obrázky, obrázkové čtení, říkadla..
Přečtené  slovo má pro dítě význam (spojí si ho s konkrétní věcí), ne nesmyslné slabiky. Čtou s porozuměním. Brzy po začátku školy jsou děti schopné číst nápisy na obchodech, cedule se jmény obcí, nadpisy novinových článků…

Slova se nerozkládají na slabiky, dítě neslabikuje, ale hláskuje. Nedochází tolik k zapomínání písmen při psaní.
Metoda vychází z přirozeného zájmu žáků o hůlkové písmo.

Metoda analyticko - syntetická

V roce 1951 byla zavedena povinně pro všechny školy a je u nás tudíž nejrozšířenější a nejznámější.

Vychází se ze skutečnosti, že v češtině písmenu odpovídá hláska, která se píše, tak, jak se vyslovuje. Metoda je kombinací postupu analytického (slova děti rozkládají na slabiky a hlásky) a syntetického (děti slova spojují do slabik a slov).
Žák při čtení slabikuje (no-sí-me). Děti se učí současně se čtením psát a poznávají všechny písemné podoby hlásek.
Výhodou metody je široký výběr textů, učebnic a další literatury.
Tato metoda vhodně procvičuje myšlenkové operace analýzu a syntézu.

Rodiče se budou moci u zápisu rozhodnout pro danou variantu.

Vhodné odkazy

Zpět

Co pro Vás znamená, když se řekne "dobrý učitel"